Prezident Miloš Zeman by neměl řešit dlouhodobě neúspěšnou misi v Afghánistánu, ale tragickou misi českých vojáků ve východní Evropě - 1/2

Souhrnné hodnocení a předpověď (11159)

Prezident České republiky Miloš Zeman několikrát veřejně kritizoval stahování zahraničních vojáků z Afghánistánu. Zřejmě ho to popudilo natolik, že se neudržel a jednání s Tálibánem přirovnal k jednání s Adolfem Hitlerem, což podle něj bude mít stejné následky. Stahování aliančních jednotek je podle Zemana horší než zločin. To však uvedl jako citaci výroku francouzského ministra zahraničí Talleyranda, který svou funkci zastával především v období Napoleonovy vlády. Citát se skládá ještě z dovětku, ale ten Zeman neřekl správně (objasnění rozdílu i [bez]významnosti citátu pro aktuální situaci viz navazující produkt, který je další částí rozebírané problematiky).

Výše uvedená slova prezident Zeman pronesl 10. května 2021 při videokonferenci s prezidenty B9 neboli s prezidenty „Bukurešťské devítky“ (iniciátorem vzniku skupiny bylo Rumunsko – skupina vznikla v roce 2015 a tvoří ji devět zemí takzvaného „východního křídla NATO“).

Zeman stahování aliančních sil z Afghánistánu kritizoval také ve své zdravici určené pro účastníky národní bezpečnostní konference s názvem „Naše bezpečnost není samozřejmost“. Konference se konala na Pražském hradě dne 22. června 2021. Zdravici prezidenta přednesl ředitel Odboru zahraničního Rudolf Jindrák. Ve zdravici Zeman sdělil, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí.

Miloš Zeman ve své zdravici dále uvedl, že Česká republika musí být připravena nadále přispívat k boji proti teroru* od Blízkého východu po Afriku. Ve spojitosti s Afrikou zdůraznil, že čeští vojáci začali operačně působit v Mali. A ve vztahu s Blízkým východem oznámil, že jsme připraveni navýšit zastoupení českých vojáků v rozšířené misi NATO v Iráku a případně i v dalších zemích, bude-li o to podle Zemana zájem. Velmi podivná formulace státníka: „… bude-li o to zájem.“ (Blíže k těmto slovům viz navazující produkt).

V souvislosti se zahraničními misemi českých vojáků se Zeman vůbec nezmínil o východní Evropě, kde jsou čeští vojáci od poloviny roku 2018 začleněni do mise označované jako „Posílená předsunutá přítomnost NATO“ (enhanced Forward Presence – eFP). Přítomnost jednotek NATO je zaměřena na pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva, dále potom na Polsko. Čeští vojáci působí v posledních dvou jmenovaných pobaltských státech, přičemž Lotyšsko sousedí přímo s Ruskou federací a Litva s Běloruskem (spojencem Ruska) a s Kaliningradskou oblastí, což je exkláva Ruské federace. S touto exklávou sousedí také Polsko. Mise NATO není časově omezena.

Mise má být podporou pobaltských států, které se už v roce 2014 přehnaně a předpojatě obávaly invaze ze strany Ruska. O ruské hrozbě nepravdivě a afektovaně řečnili i čeští poslanci společně s členy vládního kabinetu, když tuto misi před jejím schválením ospravedlňovali v Poslanecké sněmovně. Ani Vojenské zpravodajství*, ani ÚZSI*, tedy služby zaměřené na zahraniční zpravodajství*, nikdy nepřišly se závěrem, že Rusko má v úmyslu napadnout Pobaltí. V opačném případě by pochopitelně lhaly, což se ukazuje nyní po více než sedmi letech uplynulých od politického převratu na Ukrajině a po čtyřech letech od doby, kdy čeští politici teatrálně vystupovali ve Sněmovně, kde své teatrální schopnosti uplatnil zejména tehdejší ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO, a to za podpory svého stranického předsedy Andreje Babiše (podrobněji k falešné rétorice Stropnického a k Babišově charakteru viz produkt 11055, a dále viz produktu 11056 s přepisy a analýzami vyjádření politiků z pěti politických subjektů).

Zemanovi tohle pokřivené vystupování vůbec nevadilo, což prokázal tím, že Stropnického později jmenoval velvyslancem v Izraeli. Stropnický v roce 2017 v Poslanecké sněmovně horoval pro pochybnou zahraniční misi a když se na počátku roku 2018 nechal slyšet, že má zájem o funkci velvyslance, tak se prezident Zeman bez váhání vyjádřil, že mu vyhoví. V dubnu 2018 již bylo vše jasné a v listopadu 2018 zahájil Stropnický své působení v Izraeli. Zeman tedy dal jasně najevo, že s touto pochybnou misí v Pobaltí souhlasí, když Stropnického za jeho falešné řečnění a podporu eskalace napětí ve východní Evropě odměnil postem v zahraničí. A víme velmi dobře, jak Zeman české velvyslance pečlivě vybírá, přičemž odmítá ty kandidáty, jejichž dosavadní projev v politice se mu nelíbil.

Prezident Zeman se k misi českých vojáků v Pobaltí nikdy věcně nevyjádřil. Vůbec mu nevadí, že Česká republika svou účastí v misi NATO porušuje článek 1 Severoatlantické smlouvy, v němž se členské země zavázaly urovnávat mezinárodní spory mírovými prostředky a vyvarovat se hrozby silou. Mise v Pobaltí, kde jsou a nadále budou postupně navyšovány počty aliančních vojáků, aspiruje na jednu z nejdelších misí NATO, a to až do období jakékoli menší či větší fyzické konfrontace sil, nebo do změny politického režimu v Ruské federaci na režim, který bude přijatelný pro USA. V tomto smyslu připomínáme rozhodující rok 2030. Zásadní význam uvedeného roku jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 v produktu 11089. Více jsme se o roku 2030 rozepsali v dalších čtyřech produktech (viz odkazy v souhrnném hodnocení 11153).

Evropské země se podřizují americké zahraniční politice a tím také vojenským aktivitám NATO v Pobaltí (NATO je nástrojem USA pro prosazování vlastní zahraniční politiky – viz produkt 11001 a produkt 11002). Tyto aktivity ve východní Evropě neznamenají žádné pozitivní řešení, ale pouze eskalaci napětí ve prospěch americké administrativy, jež nutně potřebuje vyčerpávat a udolávat režim Ruské federace všemi dostupnými prostředky pro dosažení svého kýženého strategického cíle*. Podrobněji se strategickému cíli USA a stále většímu zpoždění Američanů v naplňování takzvaných operačních cílů* ve světě věnuje navazující produkt a dále tyto konkrétní zpravodajské produkty:

Produkt 11075 „Strategické a operační cíle USA a Ruské federace v zahraniční politice (1/2)“ s pokračováním v produktu 11076

Produkt 11147 „Studená válka nikdy neskončila – nyní pokračuje už svou třetí fází a blíží se do bodu konfrontace, a to i za podpory a spoluúčasti ČR“

Někdo by mohl vznést námitku, že Zeman o misi v Pobaltí nehovořil proto, že se nejedná o boj proti terorismu*. To je sice pravda, jenže Zeman se k této pochybné misi od jejího zahájení nevyjadřoval nikdy. Nicméně po „spektakulárním“ zjištění, že do výbuchů v muničním areálu ve Vrběticích byli zapojeni příslušníci ruské vojenské zpravodajské služby* GRU*/GU*, a po planoucím řečnění některých českých politiků, že se ze strany Ruska jednalo o státní terorismus*, by mohla být i tato mise považována za protiteroristickou. Na druhou stranu těmto politikům vůbec nevadí, že incident ve Vrběticích nebyl Policií ČR právně kvalifikován jako teroristický útok*. Politici si zkrátka vymysleli svoji vlastní právní kvalifikaci a vůbec se nerozrušují nad tím, že svým jednáním ukazují svou nízkou rozumovou schopnost. Dotyční politici svou omezenost zvýraznili ještě tím, že Rusko ze „státního terorismu“ obviňují v době, kdy Policie ČR v této záležitosti stále nezahájila trestní stíhání, protože nemůže najít ty správné důkazy*. Policie ČR, respektive Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), která se případem zabývá, je tak pořád ve fázi prověřování, kdy prověřuje, co se vlastně ve Vrběticích stalo a kdo byl do incidentu zapojen (policisté prostě stále nic hmatatelného nemají a nutno dodat, že mít nebudou).

Ředitel NCOZ Jiří Mazánek to celé ještě „vyšperkoval“ tím, když lživě a hodně hloupě v rozhovoru pro Český rozhlas uvedl, že NCOZ spojila ruské zpravodajce s výbuchy ve Vrběticích už v lednu 2020 (podrobně viz produkt 11158). Čeští politici (především zákonodárci) by se potom měli zabývat tím, jak je možné, že NCOZ už rok a půl není v této věci schopna zahájit trestní stíhání a pořád jenom něco prověřuje. Ono už se nejedná o prověřování, ale pouze o hru na zdrženou, což zavání zapojením Policie ČR do politických hrátek (je tu snaha prostřednictvím Policie ČR ovlivňovat českou zahraniční politiku, což začalo u BIS). Prezident Zeman by se měl veřejně ptát, jak je možné, že jsou politici napřed před Policií ČR, která ještě nikoho neobvinila (nezahájila trestní stíhání), kdežto politici už mají v obvinění tři měsíce jasno a veřejně ho ventilují. Zeman by se měl také ptát, na základě čeho česká vláda vlastně vypověděla 18 ruských diplomatů.

To, že se na nepodloženém vyhoštění ruských diplomatů největší měrou podíleli Babiš a Hamáček, nemůže nikoho překvapit, jelikož oba v roce 2017 hlasovali pro misi v Pobaltí, tedy pro podporu amerického tažení proti Rusku. Zde se projevuje politický tandem Zeman–Babiš. Pokud by Zeman vystoupil proti misi v Pobaltí, tak by zároveň musel vystoupit proti Babišovi. Ze stejného důvodu nic zásadního dosud nenamítl proti postupu české vlády ohledně vyhoštění ruských diplomatů. A prezidentův projev k Vrběticím ze dne 25. dubna 2021 hodnotíme jako projev ANO i NE čili jako opatrný a neutrální, i když prezident zmínil některé neveřejné, ale zato zásadní body z práce BIS (analýza a hodnocení projevu je předmětem samostatného dokumentu).

Prezident Miloš Zeman spornou a pro vývoj bezpečnostní situace v Evropě rizikovou misi v Pobaltí neřeší, ale místo toho se upnul na misi v Afghánistánu. Avšak v případě Afghánistánu ztratil Zeman přehled o situaci, anebo ho nikdy neměl. To prokázal svým opakovaným tvrzením směrem k afghánskému hnutí Tálibán, že s teroristy* se nevyjednává. Někdo měl Zemana poučit, že s Tálibánem vyjednávají Američané, a ti nikdy neumístili Tálibán na svůj oficiální seznam teroristických organizací* (nyní neřešíme, proč afghánský Tálibán nebyl nikdy na seznamu teroristických organizací ani smysl a úroveň vyjednávání nebo to, kdo jsou ti, kteří ve vyjednávání zastupují Tálibán).

Pokud Zeman považuje afghánské tálibánce za teroristy, tak ať s nimi nevyjednává, ale rozhodně by neměl radit jiným mocnostem. Nejtrapnější na tom je, že Zeman ve svém tvrzení o teroristech vychází jen ze svého osobního postoje, jelikož se ani v rámci České republiky nemůže opřít o žádný oficiální dokument. Česká republika totiž dosud nemá žádný oficiální seznam organizací, které považuje za teroristické. Pokud tedy Zeman chce ze své pozice prezidenta oficiálně označovat některá uskupení za teroristická, měl se už dávno obrátit na českou vládu, aby vypracovala příslušný seznam. Jeho vyjadřování by potom nepůsobilo až tak trapně. (Této problematice se podrobně věnuje produkt 13094.)

Svůj špatný přehled o situaci v Afghánistánu prokázal Zeman také tím, že zapomněl na to, že vojenská mise v Afghánistánu byla od počátku misí Američanů. Oni si jí podle svých potřeb sami zahájili, sami určovali její směr a sami si ji ukončili (i když se nejedená o úplné ukončení, ale o pragmatickou změnu ve spojení s působením proti Rusku). Ostatní země se jen z jakési „spojenecké loajality“ přidaly a nyní, když Američané odcházejí, tak jim nezbývá nic jiného než odejít také. Zkrátka všechna rozhodnutí jsou americká rozhodnutí a nějací rádoby spojenci to nemohou ovlivnit. Američané rozhodují, kam se půjde a odkud se odejde. Tak to bylo i v případě Kosova, Iráku apod. Nikdy se nejednalo o žádný konsenzus zemí NATO, jak se snaží naivně tvrdit někteří čeští politici a generálové v aktivní službě i ve výslužbě.

Zeman rovněž zapomněl nebo nikdy neporozuměl tomu, že mise v Afghánistánu není jen o zápolení zahraničních sil s Tálibánem. Nelze ignorovat dvě regionální jaderné mocnosti, které spolu soupeří o vliv v Afghánistánu, přičemž afghánský Tálibán je k tomuto soupeření využíván, neboť není zcela nezávislou silou, ale má nad sebou jakousi „správní radu“ (eufemistický výraz), která ho v první polovině 90. let pomohla s určitým cílem zformovat. Jakékoli vyjednávání s Tálibánem pak postrádalo smysl, pokud se ho neúčastnil nebo ho alespoň neposvětil nikdo ze „správní rady“.

Pokud Zeman v souvislosti s Afghánistánem mluví o terorismu a o ohrožení Evropy, případně že se u Kábulu bojuje za Prahu, pak vůbec nepochopil, jaký je cíl Tálibánu a kdo Tálibán ovládá. Nepochopil ani, že žádná konvenční síla čili vojenské jednotky vyslané do cizí země nemohou zabránit pohybu teroristů, kteří představují nekonvenční a tím „neviditelné“ bojovníky. A pokud nemohou zabránit jejich pohybu, pak nemohou zabránit ani teroristickým útokům neboli nekonvenčnímu způsobu vedení boje*, a to jak v zemi zasazení, tak ve své vlastní zemi. Naopak svou přítomností v cizí zemi mohou tyto teroristické útoky vyprovokovat, a to opět jak v zemi zasazení, tak jako odvetu ve vlastní zemi. Avšak opakujeme, že cíl Tálibánu je odlišný, což vychází také z jeho „správní rady“, která nemá zájem na tom, aby se Tálibán prezentoval v zahraničí a poutal na sebe nechtěnou pozornost. To vychází také z toho, že je zde úsilí po mezinárodním uznání Tálibánu jako státního subjektu.

Tálibán mohl už celou řadu let páchat teroristické útoky v zemích, které do Afghánistánu vyslaly své vojáky, a přesto to neudělal. Musíme rovněž zdůraznit, že Tálibán není to samé, co „Islámský stát“, který má jinou „správní radu“. Tálibán a „Islámský stát“ (IS) jsou rivalové, přičemž Tálibán se snaží potlačit jakoukoli přítomnost IS v Afghánistánu. A opět to má svůj důvod, čímž už ale zasahujeme do jiného tématu.

Mise v Afghánistánu není o boji proti terorismu, ale o zcela jiných a vyšších cílech, které souvisejí se širším prostředím kolem Afghánistánu včetně Íránu. Skutečné cíle nejsou oficiálně hlásanými cíli. Oficiálně hlásaný americký cíl se týkal boje proti al-Kajdě a dopadení jejího vůdce Usámy bin Ládina, což se úmyslně protahovalo (blíže o Afghánistánu, terorismu, al-Kajdě a nevyšetřovaných útocích v USA viz produkt 13094.)

Ohledně mise v Afghánistánu jsme již v červnu 2016 publikovali produkt, ve kterém jsme podrobně popsali pět hlavních příčin neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu. Jedná se o produkt 11014 „Příčiny neúspěchu vojenské mise v Afghánistánu“.

Pokud chce prezident Zeman řešit terorismus, neměl by se dívat jen na východ. Tím narážíme na termín institucionalizovaný terorismus*, kde můžeme z produktu 22035 uvést následující upravený text:

Z první fáze studené války (1945–1991) a z doby před studenou válkou již bylo přiznáno*, potvrzeno*, parciálně uvolněno* nebo jinak odhaleno více než 40 operací pod falešnou vlajkou* organizovaných státními institucemi (a to není konečné číslo). Tyto operace byly provedeny různými způsoby (metodami) včetně teroristických útoků. Bylo by proto bláhové domnívat se, že od roku 1991 až po současnost nebyla žádná taková operace provedena. Bylo by to bláhové už z toho důvodu, že studená válka nikdy neskončila (viz produkt 11001 a produkt 11147), ale pokračovala svou druhou fází (1992–2013), jež přešla do současné třetí fáze (2014 až současnost).

Jestliže Zeman tvrdí, že stahování aliančních sil z Afghánistánu stále považuje za chybu, kterou podle něj musíme společně napravit dříve, než se nám vymstí, pak by měl mnohem hlasitěji řešit misi v Pobaltí, jejíž pokračování a posilování může mít nedozírné následky nejenom pro evropské země. Otázkou je, zda prezident Zeman hájí české národní zájmy a opravdovou evropskou bezpečnost. Už v produktu 11080 ze září 2018 jsme ukázali, že Zeman je politik, který hájí jen některé národní zájmy, a ještě k tomu jen napůl.

* Definice termínů a stručný popis zpravodajských organizací jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.

Zpravodajský produkt 11159

Souhrnné hodnocení a předpověď

© 2021 Agentura EXANPRO

Přišlo e-poštou